Jak voják vypadá?

Uniforma

První myslivecká formace se objevila za sedmileté války. V roce 1758 byl vytvořen polním podmaršálem hrabětem Lacym dobrovolnický myslivecký sbor. Po válce byl sice rozpuštěn, ale protože se myslivci osvědčili, bylo již roku 1769 nařízeno, aby se v případě vypuknutí války stavěly obdobné jednotky. Myslivci pak existovali ve válce o bavorské následnictví v letech 1778-1779 i ve válce s Osmanskou říší v letech 1788-1790.

V období koaličních válek vznikly stabilní myslivecké formace. Z dobrovolnických mysliveckých sborů, existujících od roku 1798, byl vytvořen v roce 1801 myslivecký pluk (Jäger-Regiment). Byl zařazen mezi řadové pěší pluky a ve shodě s tím označován též jako řadový pěší pluk č. 64 (Linien-Infanterie-Regiment Nr. 64) Za 3. koaliční války bylo v r. 1805 vytvořeno z dobrovolníků několik mysliveckých praporů, ale po válce byly opět rozpuštěny.

Výstroj Lacyho dobrovolnického sboru předznamenala základní vzhled myslivecké uniformy, která pak určité markanty podržela i v následujících obdobích. Lacyho sbor nosil celošedý stejnokroj (kabáty i kalhoty), tato barva byla označována jako štikově šedá resp. štičí šeď (hechtgrau). Egalizace byla trávově zelená, přičemž výložkovým suknem byly potaženy límce, dolní konce rukávů (tzv. německé rukávové výložky s rovným horním okrajem) a záložky šosů. Knoflíky byly žluté (mosazné). Uniforma tohoto sboru odpovídala střihu tehdejších pěchotních stejnokrojů (frak a úzké kalhoty, zastrčené do černých kamaší). Pokrývkou hlavy byl kasket se zeleným lemováním. Služebním označením důstojníků byly polní přepásky, nošené kolem pasu.

Myslivecký pluk za napoleonských válek měl podobné stejnokroje (v tehdejším provedení střihů uniforem), jen jako pokrývka hlavy sloužila módní helma z lisované černé kůže s hřebenem (ve stylu antických helem) s mosazným kováním. Na vrcholu hřebene byl položen podélný chochol (tzv. "housenka", oficiálně Kammquaste), u myslivců zelený.

Současně se všeobecným rušením helem dostali myslivci v prvých letech 19. století cylindrické černé klobouky (tzv. Korsehut), důstojníci ale nosili dvourohé klobouky. Další změny byly ve shodě s celoarmádními změnami.

Výstroj

Mezi výstroj vojáka patřila kožená patrontaška z černé kůže, patrontaškám se přazdívalo i kartuše. Do patrontašek jak už název napovídá se ukládaly již hotové patrony nebozlášť uspávky a olověné kule. Jako další měl voják u sebe chlebník nebo také somradlo což byla látková kabela přes rameno do které si voják mohl dát jídlo osobní věci nebo také kořist. Pro uložení prachu měli myslivci prachovnice, takzvaný "růžek", z přezdívky už vímě že se vyráběl z kravského rohu. Sebou měl i dřevěnou láhev na vody tedy takzvanou čutoru. No a v neposlední řadě na sobě měl i "tele" tak se přezdívalo torně z telecí kůže, dnes by jsme řekli že to byl batoh na kterém byl navrhchu v období léta stověný kabát a připěvněný kořenými řemínky. Nesmíme také ale zapomenout na řemení, to se skládalo ze dvou řemenů z černé kůže které se nosily křížem přes sebe. Na jednom byla přichycena právě již zmíněná patrontaška a na druhém  byl připevněný bajonet s nabijákem, v případě důstojníků nebo karabiníků šavle.

Součástí byla z počátku přilba ta nahradila ze starších dob kaskety. Pozděli byla přilba nahrazena kloboukem.



Osobní majetek vojáka

Díky těmto předmětům, které byly nalezeny a draženy v aukčním domě DOROTHEUM odkud jsou i fotografie, si můžeme představit jaký měl voják osobní majetek v té době. Jedná se o majetek poddůstojníka rakouských granátníků, který sice byl lépe placený než obyčejný voják ale osobní majetek mohli mít obdobný. Na fotografiích vidíme závěs na šavli a brötsack česky chlebník či somradlo, dřevěnou polní láhev, cínový skládací kalíšek včetně pouzdra. Dále pak krabičku s křesadlem a troudem, misku se lžící, vytrženou stránku s modlitbou, plechovou krabičku s osobními věcmi, přívěšek a dýmku, sadu na holení, armádní předpis, jutový sáček s monogramem a číslem jednotky a nakonec poddůstojnická rákoska a pěchotní rakouská šavle.