Deratizéři - U Chlumce
Předmluva:
"Když jsem já kníže Schwarzenberg, s českou armádou táhnul v srpnu roku 1813. Zabránit generálu Vandammovi, kterého poslal Napoleon přes Krušné hory obsadit Čechy. Stávali se i takovéto příběhy.
Mnoho mladých mužů bylo naverbováno k vojsku. Zůstali pak po bitvě ležet kdesi u Chlumce a jejich milé je oplakávají dodnes. Vzpomínám teď na svém zámku Orlík, na tu bitvu a na své vojáky jako by to bylo včera.
"Na věži kostela se rozezněl zvon,
že prý sem táhne sám Napoleon.
Všichni tu pobíhaj v hrůzný strany,
v hlavě maj vzpomínky na Drážďany.
Máš bílej kabátec, nečekej nic,
salvy jsou slyšet už od Petrovic.
Dokud jsi naživu ještě se směj,
Říká si pro sebe Bartoloměj.
Re:
Je moje víra a naděje, víra a naděje.
Čekání na slunce, čekání na slunce.
Na koho štěstí se, na koho štěstí se,
usměje u Chlumce.
Snad to budu já.
To co tě posílí tě nezabije,
blíží se zas další patálie.
Píše ji srpen a třináctý rok,
rakouský pěšáku pěkně drž krok.
Generál Vandamm už blíží se sem,
francouzská děla hřmí, chvěje se zem.
Říkáš si jakou má tohle cenu,
myslíš na svou krásnou Magdalénu.
Re:
Je moje víra a naděje, víra a naděje.
Čekání na slunce, čekání na slunce
Na koho štěstí se, na koho štěstí se,
usměje u Chlumce.
Snad to budu já.
Do temných hvozdů a horských luk,
vstříc svýmu osudu jde český kluk.
Střelba se ozývá z úbočí skal,
nasaď si bodák a na povel pal.
Ve vřavě uprostřed šlamastyky,
za tohle verbíři vážně díky.
Bije se jako lev Bartoloměj,
dneska tu neumřu děj se co děj.
Re:
Je moje víra a naděje, víra a naděje.
Čekání na slunce, čekání na slunce
Na koho štěstí se, na koho štěstí se,
usměje u Chlumce.
Snad to budu já.
Bitva je ukrutná a karty dány,
bijí se Češi za Rakušany.
Husaři, huláni, kyrysníci,
zahnaný francouz je za vesnicí.
Zní kolem střelba i dusot kopyt,
hořkosti kalich byl dávno dopit.
Je hrůza v tvých očích Bartoloměji,
ať už je po všem si vroucně přeji.
Re:
Je moje víra a naděje, víra a naděje.
Čekání na slunce, čekání na slunce
Na koho štěstí se, na koho štěstí se,
usměje u Chlumce.
Snad to budu já.
A pak se do dály podívat zkusí,
nalevo Prušáci, napravo Rusi.
Generál Vandamm je spojenci jat,
bitva je u konce můžeš být rád.
Poslední výstřel však zaburácí,
poslední voják se k zemi kácí.
Nikdy už nespatří Magdalénu,
zaplatil nejvyšší svoji cenu.
S tisíci dalšími tu každý den,
navěky sním svůj věčný sen.
Až půjdeš kolo na paměti měj,
že tady někde spí Bartoloměj
Re:
Je moje víra a naděje, víra a naděje.
Čekání na slunce, čekání na slunce
Na koho štěstí se, na koho štěstí se,
usměje u Chlumce.
Snad to budu já.